Filozofická  škola

ZBOŽNÝ  MYSTIK

    Narodil se v zámožné francouzské rodině v Beaumontu de Lomagne o měsíc dříve než král Ludvík XIII., zvaný spravedlivý. Žil tedy za slavné éry D´Artagnana, tří mušketýrů a kardinála Richelieu. Otec Dominique byl úspěšný obchodník s kůžemi, matka Claire, rozená Longová, z rodiny státních úředníků. Základní a střední vzdělání zřejmě získal mezi františkány v klášteře v Grandselve.  Právo vystudoval v Orléans, ve třiceti letech se oženil s Luisou de Long. Prakticky celý zbytek života prožil v Toulouse v provincii Langeudoc. Měl pět dětí, dva syny, Samuela a Jeana, tři dcery, Claire, Catherine a Luisu. Tři z nich vstoupili do služby Bohu. Mladší Jean jako kanovník v katedrále v Castres, dcery Catherine a Luisa do ženského řádu. Pracoval jako soudní rada v Toulouse a také v soudní instanci zabývající se vztahy v provincii mezi katolíky a protestanty. Zlí jazykové říkají, že prý poslal na hranici také nějakého kacíře. Jméno zbožného mystika je Pierre de FERMAT.

  Kdy a kde započal jeho zájem o matematiku, není jisté, ale dle mého názoru k tomu mohlo dojít už v dětství mezi františkány při studiu Bible. V první knize Starého zákona, Genesis, se dozvěděl, že Bůh stvořil dokonalý svět za šest dnů. Tady mohl vzniknout jeho zájem o dokonalá čísla, neboť číslo šest (6) je první z nich. V dospělosti pak tuto myšlenku rozpracovával v pracích, dnes označovaných jako „Malá Fermatova věta“. Do matematické pokladnice z této oblasti také přidal druhou známou dvojici spřátelených čísel, kterážto se od sobecky dokonalých čísel liší tím, že tato čísla jsou vzájemně empatická (17 296 & 18 416). S první dvojicí spřátelených čísel se také setkal ve Starém zákoně, v knize Jákobově, kdy se po dvaceti letech útěku provinilý Jákob (Israel) vrací domů, aby požádal o odpuštění své dvojče, prvorozeného Ezaua (220 & 284). Prvorozenost, stejně jako Prvočíselnost, pro něj znamená zákon a řád (Kánon - Kanonický rozvoj). Dokonalá čísla představují pouze čísla ženská – SUDÁ. Nutnou podmínkou pro Dokonalou Dámu (D_D) je následující vztah:  D_D=2^T–2^E, kde T je vyvolené mužské číslo (T=4N+1) a E je ženské (Evino) číslo (E=2N). Vyvolená čísla T (zejména pak ta prvočíselná) patří také k Fermatovým počinům. Postačující podmínkou pro zplození D_D je interakce mezi Eviným Klonem (E_K = 2^2N) a Prvočíselným otcem P_O (P_O = 2^2N+1–1). Postačující podmínka: D_D = E_K . P_O (2 . 3;  2². 7;  2⁴. 31; 2⁶.127). Kongruence dekadického záznamu Dokonalé dámy představuje jednotku, a to je myslím dost symbolické (28 =>^Z 1, 496 =>^Z 1, 8 128 =>^Z 1, …. )

    Fermat možná přemýšlel i o tom, proč křesťanští otcové zvolili počet knih Starého a Nového zákona právě tak, jak je zvolili. Zcela náhodou jich je právě šedesát šest (66). Jejich skladba je samozřejmě také zcela náhodná. Ale stejně. Počet je to zajímavý. Trojka či trojice provází celou křesťanskou teologii.

                          BIBLE = 66 knih = SZ + NZ = 39 + 27 = 3x 13 + 3x 9 = 3x (2²+3²) + 3x 3² = 3x (2² + 2.3²)         

                                                                            SZ + NZ =     3x T₃ + 3x T₂

Vyvolená prvočísla T_P jsou podle Fermata právě ta, která se dají vyjádřit jako součet dvou druhých mocí přirozených čísel (5; 13; 17; 29; 37; 41; … ).

    Fermat se zajímal i o geometrická tělesa typu mnohostěnů, o krystaly minerálů. Takováto průprava neuškodí žádnému začínajícímu matematikovi. Když nic jiného, alespoň ke zdokonalení prostorové představivosti. Že jde o tělesa velmi zajímavá, svědčí například jejich užívání v ezoterice, magii a podobně. Fermatovi pomohla v nalezení principů orientace v prostoru a rovině, k položení základů analytické geometrie. Poloha Bodu v prostoru se najednou dala vyjádřit číslem. Jeho vrstevník, též Francouz, René des CARTES, však vstoupil do dějin matematiky jako rozhodující teoretik v této matematické sféře, protože na rozdíl od Fermata publikoval svoje objevy.  

  Dnes možná nedoceněné první matice přirozených čísel v celé historii lidstva i matematiky, občas nazývané jako Latinské čtverce, Planetární tabulky nebo Magické čtvercovky, nemohly uniknout Fermatově pozornosti. Důkladně je zkoumal a hledal paralely. To už znal Bibli a její výklad dokonale, takže v poslední knize Nového zákona, Apokalypse svatého Jana, která není dle historiků nejen dílem Jana Křtitele (Baptisty), ba ani Jana Evangelisty, se objevuje satan (možná NERON), ďábel, který se skrývá za třemi šestkami (666). Kanonický rozklad je poměrně jednoduchý, tvoří jej tři prvočísla: 666 = 2¹ . 3² . 37¹. Toto číslo je však velmi inspirativní a dodnes velmi vyhledávané. Je v něm skutečně zakódován ďábel. Jen si vzpomeňme na to, jak Fermata poblouznilo a ošálilo. Čísla 3³ a 37 jsou čísly vyvolenými, 37 je dokonce prvočíselné (6²+1²). Fermat si všiml, že číslo 31 je prvočíslem, ale nikoliv vyvoleným (tím je jeho zrcadlový obraz - 13). Přidal k zápisu další (druhou) trojku, a zjistil, že číslo zapsané 331 je také prvočíslo. Zkusil přidat v zápisu další trojku, a světe div se, i číslo 3331 je prvočíslem. Začal se mu zrychlovat tep i dech, a tak když zjistil, že i při zápisu čísla se sedmi trojkami (trojka sedmkrát-37) se jedná o prvočíslo, udělal závěr. Každé číslo zapsané jako …. 333331 je prvočíslem. A tady se ukázalo to pravdivé ze života. „Nesuď lidi ani čísla podle šatů“. Ďábel se mu hezky vychechtal. Právě následující šat už představuje číslo složené: 333 333 331 = 17x 19 607 843. Dozvěděl se to však až na věčnosti, za svého života nikoliv.        

    Dávno před narozením Pierra de Fermata se už šuškalo, že nějaký Polák zvaný Mikuláš Koperník tvrdí, že středem světa není Země, nýbrž Slunce. Napsal o tom v letech 1507 až 1515 pojednání: „O obězích sfér nebeských“. Představovalo, jak jinak, šest knih. Pojednání církev uvrhla do klatby a zrušila jí až v roce 1835. Za Fermatova mládí pak jistý německý učenec, astronom a astrolog, Johan Kepler, v Praze (1600-1612) na dvoře habsburského císaře Rudolfa II. věděl, jak rychle a po jakých drahách planety včetně Země obíhají to malinké Sluníčko. Tohle se Fermat mohl dozvědět později, ale jednoznačně pak muselo platit, že čtvrtá čtvercovka A=6 (6x6), původně astronomy přidělená Slunci, musí přejít při heliocentrickém uspořádání Světa na planetu Zemi. Ďábel či Satan takto sestoupil na Zemi. A právě tato planetární tabulka se chová nezodpovědně. To Fermat při své inteligenci záhy poznal. Jednou se ho přítel, posedlý hrou v kostky, zeptal, jakou má šanci, že všechno vyhraje nebo prohraje. Fermat se nad tím zamýšlel a napsal synovi svého přítele, matematika Etienna Pascala, Blaisemu Pascalovi, jak to on vidí. Začala mezi nimi čilá korespondence, která vyústila v položení základů TEORIE PRAVDĚPODOBNOSTI. A hle, najednou zase přišly vhod magické čtvercovky. Dvě kostky, dva mnohostěny, dvě šestky. Kruh se začal uzavírat, Zejména pak tehdy, když se mu Blaise Pascal svěřil, že jej jeden bankéř požádal, aby pro něj vymyslel nějakou novou, moderní a spolehlivou hazardní hru, na níž by vždycky vydělal. Pascal řekl, že prý už má nápad. Představuje si prý roztočený talíř nebo mísu s přepážkami, a náhoda bude spočívat v tom, do kterého políčka spadne vhozená kulička. Sázet se prý bude na konkrétní číslo.  Jediné, co ještě neví, kolik má zvolit políček.

  Fermata ta myšlenka s roztočeným talířem nadchla a po krátké odmlce navrhl Pascalovi, aby těch políček bylo 37. „Proč právě 37?“, ptal se Pascal. „To číslo mne fascinuje!“, odpověděl mu Fermat. „Jedno z políček však musí být takové, aby rozbilo bank, vyhrálo všechno. Nechť je to políčko zelené, a má hodnotu nula. Symbolicky bude hlásat, že v banku je v tu chvíli prázdno, nula. Zbývajících 36 políček (6x6) bych rozdělil na polovinu a barevně oddělil. Například 18 polí červených a 18 polí černých, a pěkně je po obvodu vystřídal.“ „Proč červená a černá?“ ptal se Pascal. „Jsou to barvy pekla a právě tvoříme pekelný stroj. Součet hodnot všech použitých čísel tohoto stroje bude odpovídat celkové hodnotě magické čtvercovky, která připadla právě na rotující Zemi (666). Pascal byl spokojen. Fermat tomu dal šťávu. Zadavatel, bankéř, však netušil, že tito dva ctihodní pánové do hazardního stroje, později nazvaného RULETA, posadili Satana, který ničí lidské vztahy i životy. V každém z nás ho kousek je a říkáme mu pokušení snadno zbohatnout.  Σ 1-36 = (36 x 37) / 2 = 666

    Fermat, loajální královský úředník a soudce, jako vzorný katolík a bohabojný člověk, však dokázal být protivný, jízlivý a také občas škodolibý až zlomyslný.    

  Když objevil něco nového z matematických pravd, zpravidla obeslal své „přátele“ a řekl jim. „Já jsem tuhle věc vyřešil, ale nepovím jak. Teď se trapte zase vy. Já se matematikou neživím, nebudu vás přece kazit a navádět k lenosti. Snažte se, pracujte, a Bůh vám pomůže.“  

A tímto způsobem trápil nejen své současníky, ale několik set let i nově se rodící matematiky. Klenotem v jeho pozůstalosti, kterou po jeho smrti předal světu jeho syn Samuel (také soudce a matematik amatér), byl problém rozdělení třetí a vyšší mocniny celého čísla na dvě téže shodné mocniny dvou celých čísel. Tento úkol dostal v průběhu let název „VELKÁ FERMATOVA HYPOTÉZA“. Větou by se mohl tento problém nebo úkol nazývat teprve tehdy, pokud by byl podán řádný důkaz o pravdivosti předpokladu. A ten zde právě 350 let chyběl. Snad už prý existuje. Nechme se překvapit.  

EXISTUJE (TEDY VĚTŠÍMU OKRUHU MATEMATIKŮ) SROZUMITELNÝ DŮKAZ O NEMOŽNOSTI ROZDĚLENÍ KRYCHLE NA DVĚ MENŠÍ? MYSLÍM SI, ŽE ANO!

A^N + B^N = C^N

Platnost rovnice končí u exponentu N=2.

©J.Ježek